Na začátku roku jsem se vrátil k tanci. Začal jsem pravidelně chodit na bachatu. Dnes, když jsme se s kolegy z kurzu domlouvali na společné účasti na chystaných latino párties, jsem se rozhodl napsat o své cestě tanečníka článek.
Taneční, diskotéky a tantra kurzy
S tancem jsem začal jako spousta dalších lidí v tanečních na střední škole. Běžely devadesátky a já tančil v bílých rukavičkách a obleku, ve kterém jsem se cítil nesvůj. A moc mi to nešlo. Dnes mi přijde fajn, že jsem se naučil aspoň základy valčíku a polky, které jsem využil na svatbě a které do dneška využiju na plesech a hodech.
Na střední i na vysoké jsme chodili na diskotéky, kde jsem se často necítil moc dobře, ale s nějakým tím pivem si to dokázal užít.
Pak jsem dlouho tančil jen velmi výjimečně, dokud jsem nezačal jezdit na kurzy tantra masáží. Moc dobře si pamatuju, jak jsem se nebál nahoty a intimity ale toho, že se bude tančit. A na kurzech spojených s tantrou se tančí často. A často je tanec vydávaný za aktivitu, které má rozproudit energii a naladit účastníky na další program. Mě tenkrát vždycky spadl kámen ze srdce, když byl konec tance a já měl to nejtěžší za sebou. Vlastně tanec dobře plnil úkol naladit mě na další program. 🙂
Časem se tanec stával normálnější částí mého života a tím, jak jsem se uvolnil, začal jsem si tanec i užívat. Rozhodl jsem se jít do celého programu kurzů naplno a tedy i naplno tančit. A bylo to moc fajn. Nakonec jsem tanec vedl na tantra akcích i z pozice lektora. Poučen vlastní zkušeností jsem po účastnících nechtěl tanec, ale vždy „tanec nebo pohyb“. 🙂 A muže netanečníky jsem upozorňoval, že budou mít nejtěžší část akce za sebou.
Kizomba
V roce 2018 jsem se přihlásil na Stolárnu na kizombu na doporučení známé, se kterou jsem tančil na tantra akci. Prý je to tanec přesně pro mě, říkala. 🙂
Na Stolárně to bylo moc fajn. Fajn prostředí, fajn lektoři i kolegové v kurzu. I kizomba byla moc fajn. Odchodil jsem tenkrát Kizombu 1, 2 a 3 a narazil na strop toho, co jsem schopný zvládat. Zatímco kolegové pokračovali na Kizombu 4, já se vrátil do Kizomby 2 a znovu se učil základy. Po trojce, kde jsem nezvládal nové figury a necítil se dobře, jsem ve dvojce opět našel radost z toho, že dělám, co zvládám. A užíval si ve dvojce a občas i na výpomocích v jedničce to, že se ženám se mnou dobře tančí. Bohužel jsem ale taky přišel o společný čas s lidmi, se kterými jsem se znal. Přesto se ta zpátečka vyplatila a něco podobného jsem si pak zopakoval i s bachatou.
Kizombové období mi skončilo poté, co jsem ještě jednou odchodil Kizombu 3. Chodil jsem tančit jen do kurzu a jinak byl jen na pár tanečních akcích. V úvodním nadšení jsem vyrazil po prvních 3 lekcích na taneční párty, abych se podíval, jak tančí ti, kteří umí víc než základní 3 kroky prakticky na místě. Chybou bylo, že jsem netančil s kolegyněmi z kurzu, které na to byly podobně jako já, ale nechal se vyzvat k tanci od ženy, která si se mnou chtěla zatančit. I když byla milá a chápající, že s kizombou začínám, do dneška si pamatuji její slova „A to je všechno?“, která leadera opravdu nepotěší. Získal jsem respekt k účasti na dalších akcích mimo bezpečí kurzu a tak se kizombu nikdy pořádně neanučil. Snad
Období výzev a bachaty
Po letech občasného tančení převážně na dalších kurzech a tantra akcích a sem tam nějakém plese jsem se rozhodl vystavit se výzvám, při kterých se budu učit něco nového. Koupil jsem si kytaru a začal se poprvé v životě užit na hudební nástroj. A začal jsem chodit na bachatu. Tentokrát jsem si vybral Enamour, kde je mi stejně dobře jako kdysi na Stolárně. A kde své tancování posouvám na další level. Kromě chození do kurzu chodím i na taneční párty a poznávám taneční komunitu.
V době psaní článku jsem za polovinou kurzu Bachata 2. Mám za sebou třikrát Bachatu 1 a taky víc tanečních párty než za celou dobu, co jsem se učil kizombu. V prvním kurzu bachaty jsem musel vynechat 3 lekce z 8 kvůli nemoci a výletům mimo Brno, tak jsem si kurz zopakoval a na jeho konci si vše ještě protančil na víkendovém kurzu rovněž pro začátečníky. Dalo mi to pěkný základ, který ukotvuji na tanečních akcích, na které chodím s lidmi z našeho kurzu. Je fajn jít tančit s někým, s kým se znám a kdo je navíc na podobné taneční úrovni jako já. Případně tančím s někým, kdo tančí mnohem líp, ale aspoň má ode mě přiměřená očekávání.
Tanec je radost i výzva
Přiznávám, že drobet závidím lidem, pro které je tanec čistá radost. Zároveň kolem sebe vidím ale i spoustu lidí, pro které je stejně jako pro mě tanec radostí a výzvou zároveň. I když se navzájem podporujeme a většina chyb skončí smíchem či úsměvy, pořád se dostávám do situací, které vyžadují odvahu nebo schopnost přijmout vlastní chyby až neschopnost. Aktuálně vítám obojí. Radosti není nikdy dost. A postavit se výzvám je posilující. Pomalu pronikat do komunity tanečníků mi dělá život hezčí.
Pojďme na párty
Hlavní důvod, proč sdílím svůj příběh (ne)tanečníka, je snaha namotivovat kolegy z kurzu k tomu, abychom se častěji potkávali na tanečních párty. Sám jsem zažil, že první párty nedopadla dobře a že mě do velké míry odradila od dalšího tancování. Dnes jsem ale zkušenější a rád bych pomohl nám všem, abychom si tancování užívali. Jak na to?
- Propojme se. Využijme skupiny na WhatsAppu, na Facebooku, přidejme se do přátel, napišme si, když půjdeme tančit, pojďme posedět po kurzu. Sdílejme své taneční i životní zážitky, pojďme se společně smát, tančit, bavit.
- Pojďme na párty společně. Když vyrazíme spolu, budeme mít na akci jistých několik tanečních partnerů na podobné nebo aspoň známé úrovni tancování. Navíc je fajn vidět kolem sebe známé tváře. Postupně se seznámíme, něco spolu zažijeme a bude si mít z čeho dělat legraci.
- Využijme zkušenější kolegy. Já jsem rád nejen za všechny dámy, se kterými jsem si kdy zatančil, ale i za Longa, se kterým je pohoda, sranda a který mě vzal mezi své známé. Pokud já můžu pomoct cítit se na párty líp, hlaste se ke mně. Rád si s vámi zatančím, popovídám, rád vám ukážu, kde se pod Petrovem tančí, pokud jste tam nebyli.
- Podpořme se navzájem. Jen moc fajn tančit s někým šikovným, ale stejně se vždycky nejlíp cítím s partnerkami, které se usmívají, i když dokážu domotat i základní krok a být někdy úplně mimo rytmus. Podporujících lidí je mezi tanečníky spousta.
- Pánové, pojďme čelit výzvám. Dobře znám ten pocit, kdy chci taneční partnerce dopřát hezký taneční zážitek a ono to nejde, protože toho moc neumím. To už je ale úděl leaderů, aby se učili a zlepšovali a aby svým taneční partnerkám dali šanci si tanec užít. Je potřeba tančit, tančit a zase tančit. Klidně pořád dokola těch pár figur, co umíme. Každé opakování dodává jistotu a prostor soustředit se na hudbu, partnerku, nebo na další aspekty, které dělají ze cvičení tanec.
Poděkování na závěr
S tancem je můj život hezčí. Jsem za to vděčný. A rád bych za to poděkoval Aničce s Danielem za výuku a vše co dělají pro nás tanečníky. Děkuji všem, kteří pořádají taneční akce často úplně zdarma. A děkuji všem, kteří svou účastí, energií, úsměvy a tancem tvoří atmosféru tanečních akcí. Mít možnost tančit bachatu v Brně několikrát týdně je velké privilegium. Važme si toho a užívejme.